hrana I
[hrana]
(2. j. -ny)
podstatné jméno rodu ženského
1.
okraj předmětu • ostrý styk dvou ploch:
praktické oblé hrany nábytku
Uhodil se o hranu stolu.
Otřel si ústa hranou ruky.
V naší půjčovně nabízíme broušení hran lyží.
Hračka měla ostré hrany, a děti se tak mohly poranit.
2. geometrie
úsečka tvořená průnikem dvou stěn tělesa:
Tenkými čarami zobrazíme boční hrany krychle.
Počet hran v podstavě nám říká, kolik má hranol boků.
3.
pomyslné rozhraní mezi dvěma jevy, oblastmi ap., hranice:
Tramvajová trať je na hraně životnosti.
Její prozaická tvorba balancuje na hraně mezi krásnou literaturou a dokumentem.
Nesnažte se dlouhodobě pracovat a podávat výkony na hraně svých možností.
Tyto dojemné příběhy jsou tak líbivé, až jsou na hraně kýče.
Vždy se pohyboval na hraně toho, co je přípustné, a co už ne.
◊ být (daleko) za hranou (něčeho) ◊ jít / zajít (daleko) za hranu (něčeho)
překračovat, překročit (obvyklou, únosnou, přípustnou ap.) mez, míru (něčeho)
◊ obrousit / obrušovat hrany
zmírnit, zmírňovat rozpory, přílišnou vyhraněnost ap.
◊ pohybovat se / být / balancovat na hraně zákona
jednat způsobem, který je nemorální nebo z jiného hlediska problematický, ale který nelze jednoznačně označit za protiprávní • jednat protiprávně
◊ to (už) je na hraně
je to na pomezí, hranici únosnosti, přijatelnosti, snesitelnosti ap.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[hrana]
(2. j. -ny)
podstatné jméno rodu ženského
1.
okraj předmětu • ostrý styk dvou ploch:
praktické oblé hrany nábytku
Uhodil se o hranu stolu.
Otřel si ústa hranou ruky.
V naší půjčovně nabízíme broušení hran lyží.
Hračka měla ostré hrany, a děti se tak mohly poranit.
2. geometrie
úsečka tvořená průnikem dvou stěn tělesa:
Tenkými čarami zobrazíme boční hrany krychle.
Počet hran v podstavě nám říká, kolik má hranol boků.
3.
pomyslné rozhraní mezi dvěma jevy, oblastmi ap., hranice:
Tramvajová trať je na hraně životnosti.
Její prozaická tvorba balancuje na hraně mezi krásnou literaturou a dokumentem.
Nesnažte se dlouhodobě pracovat a podávat výkony na hraně svých možností.
Tyto dojemné příběhy jsou tak líbivé, až jsou na hraně kýče.
Vždy se pohyboval na hraně toho, co je přípustné, a co už ne.
◊ být (daleko) za hranou (něčeho) ◊ jít / zajít (daleko) za hranu (něčeho)
překračovat, překročit (obvyklou, únosnou, přípustnou ap.) mez, míru (něčeho)
◊ obrousit / obrušovat hrany
zmírnit, zmírňovat rozpory, přílišnou vyhraněnost ap.
◊ pohybovat se / být / balancovat na hraně zákona
jednat způsobem, který je nemorální nebo z jiného hlediska problematický, ale který nelze jednoznačně označit za protiprávní • jednat protiprávně
◊ to (už) je na hraně
je to na pomezí, hranici únosnosti, přijatelnosti, snesitelnosti ap.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)